Zahradničení s dětmi

Zahradničení je styl přemýšlení, způsob života. Jak a proč do něj zapojit dítě?

Začít se dá různě a vlastně už od úplného miminka, které jen pozoruje, co se kolem něj děje, vnímá vůně a zvuky.

Když už dítě chodí, přináší, odnáší, podává různé nádoby a předměty. Musí pochopit, co a odkud má přinést. Už malé dítě může zasévat semínka, sázet cibulky. Cvičí jemnou motoriku, učí se špetkový úchop. Poslouchá zvuky přírody okolo sebe. Učí se poznávat jedlé i nejedlé rostliny, poznává jejích plody, sklízí, co se dá sníst.

Při pohybu po zahradě překonává různé překážky, procvičuje hrubou motoriku, vnímá svoje potřeby, jako je teplo, chlad, žízeň a hlad. Poznává svoje limity. Vnímá potřeby přírody – zalít záhony, sklidit plody, prořezat stromy, uklidit po zimně, po sezóně.

Dítě se učí nápodobou. Vidí, co vše je třeba udělat, kolik práce a času stojí vypěstování mrkve, jahody nebo jablka. Pozorováním, zkoušením a napodobováním přirozeně získává znalosti o prostředí, ve kterém žije. Vidí přirozený běh přírody, rozpad kompostu na hlínu, kterou pohnojí záhonky, i růst rostliny ze semínka až po plod, co sní k svačině. Seznamuje se a pozoruje hmyz a ostatní zvířata, které jsou nedílnou součástí zahrady. 

To, co se dítě naučí ve škole teoreticky nebo se speciální pomůckou, může venku aplikovat do praktického života. Odhadnout vzdálenost nebo hmotnost, používat věci, co jsou k dispozici. Poznává fyzikální zákony, rozvíjí slovní zásobu, objevuje zákonitosti běžného života. Obdobně přes aplikované poznatky může pochopit teorii ve škole.

A na co nezapomenout? Dítě tráví čas s rodičem, utváří si vztah, což lze jen za předpokladu, že dítě čas na zahradě tráví rádo. 

Autor: KaFe