Nudím se, nudíš se, nudíme se

Často píšeme o tom, jak dítě rozvíjet, proč je dobré dávat dítěti různé podněty, popisujeme různé aktivity a činnosti. Zatím ale nezazněla podstatná a důležitá část života dítěte a to prostor a čas, který dítěti nikdo neorganizuje, nikdo po něm nic nechce a ono samo si s ním nakládá, jak uzná za vhodné.

 Není to čas strávený u telefonu, počítače nebo televize, není to čas prosezený v čekárně u doktora ani na nákupu. Je to doba, kdy se dítě cítí dobře a volně, v prostředí, které důvěrně zná, je pro něj bezpečné a připravené. Může se na první pohled zdát, že se vlastně nudí, když nemá nic na práci. Ale ona i taková nuda je běžnou součástí našeho života a je třeba umět naložit se zcela volným časem. 

Co se děje, když má dítěte tento volný čas? Samo přirozeně jde k věcem, které ho zajímají. Rozvíjí fantazii, vymýšlí nové věci - zjišťuje možnosti, testuje hranice a to jak svoje, tak i okolního světa - a to ne ve smyslu, co ta máma vydrží, ale ve smyslu co se stane, když postavím kostku na kouli (a samozřejmě i mnohem složitější myšlenkové pochody). Přirozená dětská touha objevovat a poznávat svět má v tuto chvíli zcela volné pole působnosti.

Výše v odstavci se objevil termín připravené a bezpečné prostředí. To je z mého pohledu naprosto klíčové pro zdravý vývoj dítěte. V nebezpečném prostředí, které není připravené pro dítě, není možné, aby se dítě pohybovalo bez dospělého za zády. Takové prostředí vede k vystresovanému dospělému člověku, který permanentně sleduje, co dítě dělá a zda si někde neublíží. Tyto strachy a obavy se pochopitelně přenáší na dítě. Dospělý se často uchyluje k zákazům a povelům, co všechno dítě nesmí, kam všude nemůže a co všechno má položit, udělat, nedělat. Vedle toho místo bezpečné a připravené na dítě je prostorem, o kterém dospělý ví, že rizika eliminoval na minimum a proto mu nevadí, že dítě nemá 100% času pod dohledem a dítě se tudíž může osamostatňovat samo a zcela přirozeně. Ani jedno z uvedeného neznamená nechat dítě běhat přes silnici, kde jezdí auta zcela bez dozoru a ani to neznamená vypolstrovat svůj domov polystyrenem, aby náhodou nedošlo k úrazu. Jak tedy by mělo takové prostředí vypadat? To už je na každém z nás. Pro mě to třeba znamená prostor, ve kterém dítě nenarazí na nebezpečné látky a další chemické čisticí prostředky. Místo, kde nástroje jako jsou nože a ostré nůžky jsou mimo dosah dítěte (to ovšem neznamená, že s nimi i velmi malé dítě nemůže pracovat, ale zrovna s ostrým nožem pod dohledem dospělého). A třeba i pokoj, kde oblečení a hračky má tak nízko, aby si je samo mohlo brát ze skříně a vkládat zpět.

A co znamená tento čas pro mě jako pro rodiče, pěstouna? Už jen pozorováním svého svěřence si mohu všímat, co dítě zajímá, k čemu inklinuje, čím se rozvíjí a jak to dělá. Pozorováním si i můžu všimnout, jestli dítě něco netrápí, neřeší nějaký problém. Mohu se bavit tím, jak si hraje, nechat se pohltit dětskou hrou a třeba se stát na chvíli její součástí. Mohu si v klidu alespoň jednou za den vypít teplou kávu :). 

Autor: KaFe