Hrubá motorika a její vliv na učení

Představte si pyramidu, stavbu hybnosti. Hrubá motorika jako stabilní základ, na jehož vrcholu je motoricky, a tím pádem i mentálně vyspělý jedinec, pokud tedy nemá nějakou potíž tzv. jinakost.

Tedy k základům. Motorika je hybnost a tu rozvíjíme od batolecího věku podle individuálních možností a schopností. Dítě si samo sedá, samo se plazí, leze a stoupá si. Kontakt se zemí je důležitý pro uvědomování si samo sebe, vnímání svých potřeb, chladu, tepla, jakékoliv nepohody. Kontakt se zemí je uvolnění, navození klidu, soustředění, realita. Nejen, že dítě přirozeně posiluje celou tělesnou schránku, ale i vše kolem sebe zkoumá, později se rozhoduje, co bude dělat, čím se bude zabývat.

Díky hybnosti a možnosti rozhodovat se, dítě začíná myslet, fantazírovat, zkoušet své možnosti a v předškolním věku a v pubertě i své hranice a limity. S rozvojem hrubé motoriky se rozvíjí i řeč. Pokud je dítě pasivní, pak je pasivní i jeho jazyk. Naše tělo je úžasný mechanismus. Slyším – li, konám, konám – li, mluvím.

Dětem dopřáváme co nejvíce pohybu podle jejich představ, podle jejich možností, abychom je neodradily nebo nepřetížili.

U dětí, které se k nám dostali v pozdějším věku a mají hybnost zanedbanou je potřeba zjistit, kde se dítě zastavilo. Dělat s ním aktivity, které se zdánlivě pro jeho věk nehodí, protože tato fáze nelze přeskočit, vynechat jí. Je tedy na zastupujícím rodičích, které aktivity zvolí a jak dítě motivuje k pohybu. Já zvolila lezení do krátkých prudkých kopečků a válení sudů z nich a později lezeckou stěnu.

Co jsme tedy od raného dětství vybudovali? Přemýšlivého a v ideálním případě, samostatného jedince, který vnímá své tělo, dokáže už v předškolním věku posoudit, do jaké pohybové aktivity vstoupí a co je nad jeho limity. Má funkční pohybový a svalový aparát, který překoná drobné psychické a fyzické nepohody. Dorozumí se s námi i okolím. Chápe běžné instrukce a souvislosti.

V dětství zažívat radost a ve škole pak úspěch. To za to stojí ne?

Autor: Štěpánka Maryšková