Artefiletika

 Historie, cíle a její možnosti

Pojem "artefiletika" je odvozený z latinského "ars, artis" = umění, a řeckého slovního kořene "-fil-", který vyjadřuje vztah, postoj (např. "mít rád"). V tomto případě mluvíme o tzv. filetickém pojetí výchovy (Bresler 1994, Slavík 2001, s. 12), které je založeno na respektování osobních zkušeností i potřeb žáků. Směřuje a podporuje jejich intelektuální a morální rozvoj prostřednictvím reflexe. 

V České republice se artefiletika rozvíjí od začátku 90. let 20. stol. na průniku několika oborů (esteticko-výchovných a expresivně-terapeutických). Ve svých počátcích artefiletika vycházela z dvou hlavních oblastí: arteterapie, která spadá do oblasti lékařské a tudíž nemůže být využívána ve školství a při vzdělávání a spontánně tvořivého, modernistického pojetí výtvarné výchovy. Hlavními průkopníky této metody byly a jsou manželé Slavíkovi, díky nimž se tato metoda rozšířila nejen do školních zařízení. Část učitelů se této metody stále obává, nepřijímá ji, protože vyžaduje připraveného pedagoga, který v ideálním případě sám absolvoval nějaký osobností výcvik nebo dlouhodobější kurzy, aby dokázal rozpoznat, kdy se jedná o artefiletiku a kdy už jde o terapii. Přesto do škol a školek tato metoda určitě patří, protože nabízí kreativní způsob sebevyjádření.

Artefiletika je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání, které vychází z výtvarného umění, jde o specifický druh tvorby za pomoci nejrůznější materiálů a výrazových prostředků.

To ať výtvarných, dramatických, hudebních či tanečních, díky nimž lze nenásilně nahlédnout do nejrůznějších oblastí lidského konání, které s naší psychikou nějak rezonují. Díky tvorbě a následné zpětné vazbě, může jedinec pochopit události, posílit své sebevědomí nebo uvolnit napětí. V reflexi by vždy mělo jít o svobodné sdílení prožitku při tvorbě.

Témata mohou být různá - např. strachy, příchod sourozence, hranice /metaforicky/ jako zamezení přívalu vody (těžkostí), mám/nemám rád, rodina,…

Jak to může vypadat? Ukážeme si na příkladu.

Strach z čertů

Motivací může být povídání, čtení úryvku z knihy, poslech pohádky

Jak takový čert vypadá? Co vlastně dělá? A proč si ho lidé vymysleli? A jiné otázky, které potřebujete s dětmi probrat.

Domluvte se s dětmi předem, co s vytvořeným dílem budete dělat. Zda malbu vystavíte nebo ji zmačkáte a spálíte. Prostorovou výstavbu vyfotíte a všechen materiál použijete příště na něco jiného. Je to hodně důležité, protože děti pak nemají potíž vše pojmout a rozhodnout se.

Ztvárnění čerta, pekla, strachu můžeme za pomoci malby, kresby nebo výstavbou nejrůznějšího materiálu, který doma najdete:

• Knoflíky, korálky, mašličky, provázky, krajky, kousky látek, skleněné pecičky (ozdoby do květináčů)
• Nebo si pro něco dojdete do lesa: Kousky kůry, dřívka, kamínky, opuštěné ulity, nařezaná kolečka z větve stromu.
• Fantazii se meze nekladou.

Nechte dítě si materiály prohlédnout a vybrat z čeho bude téma tvořit. Posaďte se kousek dál a sledujte, co se děje, co si povídá a zda je potřeba odpovídat. Zkuste pouze přizvukovat a kývat hlavou, ale příliš nemluvit.

Až se dítě rozhodne, že je hotové, chvíli se mlčky na vytvořené dílo dívejte. Vyzvěte tvůrce, aby vám scénu představilo a zase nechte víc mluvit dítě a pokud bude mlčet, chvíli mlčte i vy. Z pozorování použijte, co jste viděli.

Např. Všimla jsem si, že sis povídal. S kým sis to povídal? Nebo ..vybrala sis hodně různých barevných provázků. Mohla bys mi o tom něco říct?

Vždy poděkujeme za sdílení a upřímnost. Oceníme čas, který jsme spolu strávili.

A pokud jde o čerta můžete ho závěrem po domluvě trochu pozměnit. Udělat mu každé oko jiné, zvětšit uši, tak aby se dítě začalo smát. Smích boří strach a možná, že příště už bude menší.

Autor: Štěpánka Maryšková